Rubrika: O ledvinách

Rubriky
O ledvinách

Jak zvládat pitný režim při dialýze

Jedna z věcí, která mě při dialýze opravdu zaskočila. Omezení tekutin. Další oblíbená mantra všech lifestylových článků a univerzální zdravotní rada. Hlavně dostatek tekutin! Alespoň 2 litry denně. Haha. Ne tak na dialýze. Tím jak ledviny už téměř nefungují, nedokáží tělo zbavit vody a to je nebezpečné zejména kvůli vzniku otoků, nejen na nohách, ale i na plicích a srdci. Pokud jste zvyklí pít dostatečně jako já, velmi záhy přijde rozčarování. Je na čase přivítat žízeň.

Přiznám se, že v prvních pár týdnech dialýzy jsem pití neřešila. Protože jsem měla žaludek na vodě, horký čaj byl kolikrát za celý den jediné „teplé jídlo“. Pocitově jsem snížila množství vypitých tekutin tím, že jsem 400ml hrnek vyměnila za 250ml, ale pořád dost volně, hrnek sem, hrnek tam, 2,5 litru padne za den jak nic. Záhy však přišla pravidelná činnost všech „pokročilejších“ ledvinářů. Bilance tekutin. Tedy kolik tekutin přijmete a kolik vydáte. A tady začíná teprve legrace. Vybavená nádobkou s odměrnou stupnicí jsem jednu krásnou neděli strávila zaychtáváním oné kouzelné tekutiny a následným počítáním. Abych to osvětlila, maximální množství přijímaných tekutin při dialýze je objem moči vydané za 24 hod plus 0,5 litru. Vyšlo to pěkně na 2 litry, což znamenalo vypít cca 1,7 l a zbytek byla rezerva na ovoce a zeleninu, případně polévku. To bylo pro mě ještě akceptovatelné.

S postupujícím časem jsem však musela pití omezit víc, nejprve na 1700 ml a v posledních měsících 1400 ml. Zajela jsem si na to systém. Ráno jsem si nalila 250 ml čaje a vypila jsem půlku hrnku. Do práce nebo na dialýzu jsem si do termosky nachystala 400 ml čaje, se kterým jsem vydržela do oběda (konkrétně až do zapití oběda). Po příchodu z práce, nebo odpoledne po dialýze jsem dopila ranní čaj. Potom jsem už jen pila vodu a odměřovala jsem ji po 250 ml – půl hrnku odpoledne, půl hrnku na zapití večeře a léků. Hrnek večer a poslední hrnek před spaním „za odměnu“. Byla jsem zvyklá si přistavit pití i k posteli a i to jsem musela odbourat. Nakonec jsem si zvykla, že poslední lok byl asi hodinu před spaním a pak už nic.

Jako jedinou výhodu omezeného pití jsem viděla v tom, že jsem nemusela tak často na záchod. Což se mi hodilo nejvíce na výletech a při cestování. Přesto jsem však každý den bojovala s žízní. Věděla jsem, že jakékoliv porušení mi moje tělo vrátí a na příští dialýze budu trpět. Níže popisuju několik doporučení a svoje vlastní tipy, jak si pocit žízně ulehčit.

Odměřovat, to je základ

Vzala jsem doma každý hrnek a skleničku a přesně jsem odměřila jejich objem. Časem jsem používala jen jednu velikost, aby se mi to dobře počítalo a udržovala jsem stejný systém pití po celý den. Někdo je zvyklý si hned ráno odměřit svoji denní dávku (přelije např. do PET lahve, nebo džbánku či konvice) a tu má pak neustále na očích, aby viděl, kolik vypil.

Menší hrnky a skleničky

Vyměnila jsem velké hrnky za malé. Jako motivaci jsem si koupila pěkné nové hrnečky.

Teplé nápoje

Miluju horký čaj, cítím se po něm více zasycená a příjemně prohřátá. Zjistila jsem taky, že mívám menší pocit žízně. Proto jsem si ráno čaj nalila do termohrnku a vydržel mně do práce horký a během dopoledne byl stále vlažný.

Studené nápoje

S nástupem teplých dnů jsem naopak ocenila studené až ledové nápoje. Opět přišel na řadu termohrnek a do něj ledová voda.

Led

Pocucávání ledu mi pomáhalo hlavně v teplých letních dnech. Také jsem si do ledu zamrazila maliny a mango a nápoje pak vypadaly lákavěji.

Žvýkačky, bonbony, citron

Žvýkáním a cucáním se uvolňují sliny, což odláká pozornost od žízně. Zkoušela jsem pouze žvýkačky, a to hlavně mentolové, ty jsou lepší než ovocné. Na cucání bonbonů moc nejsem, takže zda to funguje, či ne, nevím. Také jsem četla, že se má cucat plátek citronu. Citron jsem si spíše kapala do čaje nebo vody.

Síla vůle

Permanentní pocit žízně je mučivý. Někdy jsem se musela vyloženě přemáhat. Myslela jsem na pití pořád a představovala jsem si obrovskou sklenici domácí malinové limonády. Vždy jsem si ale řekla, že mi to za to nestojí a pamatovala jsem na neomylnou váhu na dialýze. Každý prohřešek hned ukázala a nic neodpustila.

Rubriky
O ledvinách

Dieta při hemodialýze

Ať už skončíte na dialýze po předchozím léčení s ledvinami, nebo do toho spadnete po hlavě, znamená to naprosté překopání vašeho života. Ve všech ohledech. Kromě toho, že musíte několikrát týdně do dialyzačního centra, každý den nastává otázka, co budete jíst a pít. Dietní opatření jsou při dialýze totiž velmi důležitou součástí celého léčebného režimu. Nesprávným jídelníčkem si můžete přivodit další nepříjemné potíže a naopak, dodržením konkrétních opatření se uleví vašemu tělu.

Co tedy obnáší dieta při dialýze?

Ledviny se již dopracovaly do posledního stadia selhání. Nejsou schopny zpracovat odpadní látky vzniklé metabolismem a hromadí se v těle. V predialyzační fázi je nejdůležitější omezit příjem bílkovin, protože nadměrný příjem poškozuje nefrony, v těle se hromadí kreatinin a kyselina močová. Rozum by napovídal, že je důležité příjem bílkovin ještě více omezit, jenže není tomu tak. Při dialýze totiž dochází kromě filtrace škodlivin také k filtraci aminokyselin a tím snadno dochází k podvýživě pacienta. Zatímco při CKD je doporučený denní příjem bílkovin 0,6 – 0,8 g/kg hmotnosti, s dialýzou se zvyšuje až na 1,2 g/kg. Teď nastává čas na pořádný steak! A taky vejce, tvaroh, luštěniny, zkrátka vše, co jste si doposud museli odpírat.

Bohužel, má to háček: fosfor

Bylo by to příliš snadné, pokud by stačilo dát si k obědu o plátek masa navíc. Na scéně se totiž objevují fosfáty, které jsou obsaženy v každé buňce našeho těla a které jsou obsaženy právě i v potravinách bohatých na bílkoviny (a teď nemám na mysli škodlivá éčka). Fosfáty jsou důležité pro zdravé kosti a zuby, podílí se na metabolismu, výrobě energie a využití vitamínů B. Špatně fungující ledviny však nedokáží fosfáty zcela z těla vyloučit a dochází k jejich hromadění v těle. Což znamená, že přebytečný fosfor se váže s vápníkem a dochází tak k měknutí kostí, nebo se tyto vápenaté sloučeniny usazují v cévách a zvyšuje se riziko kardiovaskulárních chorob. Méně závažným důsledkem je svědění kůže.

Ačkoliv dochází při dialýze k vyplavení fosfátů z těla, mezi jednotlivými procedurami se jejich hladina opět rychle zvyšuje. Doporučuje se jíst potraviny s vyšším obsahem fosfátů před dialýzou. V předchozím odstavci jsem zmiňovala, že fosfáty jsou obsaženy v potravinách s bílkovinami. Jsou však také přítomny i v jiných potravinách, a to přirozeně, ale i uměle (ano, tady je už řeč o éčkách). Je nutné zachovat rovnováhu mezi přijatými bílkovinami a omezením fosfátů, proto jsou některá jídla vhodnější než jiná. Např. fosfáty z rostlinných zdrojů nejsou tak nebezpečné jako fosfáty ze zdrojů živočišných. A na které potraviny je třeba si dávat pozor?

  • tvrdé a tavené sýry; nahradíme měkkými sýry typu gervais, nebo tvarohem, u sýrů je určitě menší zlo tvrdý sýr než tavený (ten bychom neměli jíst vůbec)
  • uzeniny; raději konzumujeme čisté maso
  • ryby s kostmi (nejčastěji konzervované); volíme variantu bez kostí a kůže nebo čerstvé
  • vaječný žloutek
  • kakao, čokoláda, pozor i na cukrovinky s čokoládovou náplní nebo polevou, když už jíst sladké, tak spíše gumové bonbony, dropsy, atd.
  • ořechy, semínka, pozor na pečivo sypané semínky, loupáky, pečivo s ořechovou nebo makovou náplní
  • smetanová zmrzlina; lepší jsou ovocné sorbety
  • limonády s kyselinou fosforečnou, nejčastěji ji obsahují colové nápoje
  • instantní potraviny, kořenící směsi, kypřicí prášek do pečiva s fosfáty (na ten si musíme dávat pozor u kupovaných sušenek a oplatek)

Když jsou hladiny fosfátů i přes dietní opatření stále vyšší než je normová hodnota, nastupují léky. V první fázi jsou to jednoduché anorganické sloučeniny, o kterých se učíme již na základní škole – soda a vápenec. Pokud tyto nestačí, začíná pacient brát komplexnější vazače fosforu (např. Renvelu).

Draslík

Draslík je pro naše tělo také velmi důležitým minerálem, který se podílí na svalových kontrakcích, řídí hladinu elektrolytů v těle a přenos nervových vzruchů. Závisí na něm fungování všech orgánů v těle včetně srdce. A stejně jako je to s fosfáty, nefunkční ledviny nedokáží vyloučit z těla všechen přebytečný draslík. Na rozdíl od fosfátů může být příliš vysoká hladina draslíku v těle velmi nebezpečná až smrtelná, protože dochází k nepravidelnému srdečnímu rytmu. Méně závažné příčiny jsou slabost, nevolnost, brnění končetin.

Nejvíce draslíku obsahují sušené plody, ať už ovoce, zelenina, nebo houby. Když usušíme už tak potravinu bohatou na draslík, je to přímo draslíková nálož, proto se doporučuje sušené plody vyřadit úplně. Z čerstvých potravin je třeba dát si pozor na následující potraviny:

  • avokádo, banány, hrozny, kiwi, mango, meloun, meruňky, nektarinky, pomeranč (včetně pomerančového džusu)
  • brambory, brokolice, hrách, kedlubny, listová zelenina, rajčata, růžičková kapusta, sušené fazole, syrová mrkev
  • mandle
  • celozrnné obiloviny
  • sušené mléko
  • čokoláda, ořechny, semínka

Výhodou je, že draslík lze částečně z jídla odstranit buď máčením ve vodě (vodu pak slijeme), nebo vařením. Proto je vhodnější ovoce a zeleninu tepelně upravovat, nebo konzumovat konzervovanou. Také hlubokým mražením dochází ke snížení jeho množství.

Pitný režim

Pro mnohé opatření nejtvrdší. Omezení příjmu tekutin. Obecně platí, že při dialýze člověk může přijmout tekutin o půl litru více, než vymočí. Proto je nutné si pečlivě hlídat, kolik tekutin do sebe dostanu. A není to jen o tom, kolik vypijete. Počítá se každá kapka, proto se do denní příjmu počítají polévky i omáčky, voda obsažená v ovoci a zelenině. Nastává doba žízně a pravidelného měření. Voda se hromadí v těle a může tak způsobovat otoky, nebo se usazovat na plicích a srdci. Při dialýze sice lze hodně vody z těla odčerpat, má to však své limity dané poklesem tlaku, křečemi a slabostí. Maximální množství odčerpané vody během dialýzy bývá 3 – 3,5 litru.

Co mám tedy jíst?

Když si člověk přečte nebo vyslechne, co všechno může a nemůže jíst, může ho v první fázi napadnout, že vlastně nemůže nic. Není však třeba klesat na mysli. Lékař nebo nutriční terapeut na dialýze ochotně poradí s jídelníčkem. Každý pacient má jiné výsledky a tak nemusí mít nutně zakázané všechny výše uvedené potraviny. Záleží také na množství. Mnohem lepší je v rámci psychické pohody si občas dopřát oblíbené jídlo nebo nápoj, než se mučit myšlenkami na to, že nesmím zobnout ani sousto. Součástí docházky do dialyzačního centra jsou pravidelné měsíční odběry, takže pacienti jsou opravdu pod bedlivým dohledem.

Rubriky
O ledvinách

Jak to chodí na dialýze?

Než jsem se sama začala dialyzovat, měla jsem jen mlhavou představu, jak to vlastně probíhá. V hlavě mně jen utkvěly útržky informací, které jsem kdysi přečetla a před sebou jsem měla pacienty sedící na křesle, vedle něhož stojí přístroj a „něco se děje“. Informace o hemodialýze jsem si ani nesháněla, protože jsem byla dlouho přesvědčená, že dialýzu nebudu potřebovat, maximálně v poklidu přejdu na peritoneální.

Co mě čeká před zahájením dialýzy?

Podle typu dialýzy musí mít pacient připraven tzv. vstup. V případě hemodialýzy (HD) se zajišťují vstupy podle akutnosti případu. Jestliže je nutné pacienta začít dialyzovat ihned, zavádí se centrální žilní katetr, nejčastěji do krční žíly. Může se začít používat ihned a slouží mj. i k podávání léků a odběrům krve, často se zavádí místo kanyly při operačních zákrocích, neboť má vyšší životnost než kanyla na ruce. Jedná se o dočasné řešení kvůli riziku infekce.

Zvláštním typem centrálního katetru je permanentní katetr, nebo-li permcath. Ten jsem měla já a po zavedení se může používat po 24 hodinách. Jedná se také o hadičku zavedenou do krční žíly, ale vede se podkožím, aby ústila z těla na hrudníku. Tím dochází k prodloužení dráhy průtoku krve a k eliminaci vzniku infekce. Přesto je nutné udržovat okolí vstupu aseptické (trvale je zakryté) a permcath se nesmí ponořit do vody. Permanentní katetr může sloužit až několik let. Používá se kromě dialýzy např. při chemoterapiích.

Poslední, dlouhodobou možností je AV shunt. Chirurgicky upravená spojka mezi tepnou a žílou na ruce, kam se při dialýze vpichují jehly. Shunt není možné používat hned, musí asi 3 měsíce zrát, kdy je nutná pacientova aktivní rehabilitace. V případě postupně selhávajících ledvin se shunt chystá „dopředu“, aby mohl být pacient zavčas dialyzován.

Odlišná situace je v případě peritoneální dialýzy. Jak napovídá název, filtrační funkci zastává pobřišnice, ke které jsou roztoky přiváděny a odváděny peritoneálním katetrem. Katetr se zavádí operativně v celkové anestezii a stejně jako u permanentního katetru, jeho dlouhá dráha omezuje vznik infekce. Katetr se nejprve proplachuje a plné používání je možné po cca měsíci. U obou katetrů je nutné dodržovat přísný hygienický režim.

Jak často a na jak dlouho?

Dialyzační střediska pracují na směny, pacient tedy chodí v pravidelný čas, nejčastěji 3x týdně. Obvyklé směnování je PO, ST, PÁ a ÚT, ČT, SO, ale je možné domluvit individuální režim a také záleží na každém dialyzačním centru. Chodila jsem do menšího centra, kde byl provoz pouze dvousměnný, ranní směna začínala v 6:30 a odpolední v 11:30. Větší centra nabízí i večerní nebo noční dialýzy. Každý pacient má nárok na dovoz i odvoz sanitou.

Délka procedury je nejčastěji 4 hodiny, opět platí, že individuální změny jsou možné v závislosti na pacientově zdravotním stavu.

Jak to skutečně probíhá?

Před dialýzou není potřeba žádná speciální příprava.

Pro každého pacienta je klíčová tzv. suchá váha, tedy tělesná hmotnost, kdy je vyrovnaný stav tekutin (určuje se výpočtem po krátkém měření speciálními sondami vleže na lůžku). Proto se před každou dialýzou pacient zváží, aby bylo možné spočítat přírůstek hmotnosti. Ten by měl být maximálně 2,5 kg, z těla se pak odebírá o 400-500 ml víc. Když se odstraňuje z těla tekutin víc, může to způsobit nepříjemné stavy, pokles tlaku, motání hlavy a především křeče.

Po zvážení se člověk uvelebí v křesle nebo na lůžku a čeká na zapojení. Samotné zapojení trvá pár minut. V případě shuntu se kůže vydesinfikuje a vpíchnou se jehly s krátkými hadičkami, ke kterým se připojí hadičky vedoucí do a z přístroje. S rukou se pak nesmí moc hýbat, aby jehly nevyklouzly (jsou zajištěné přelepem). U katetru se nejprve vytáhne stříkačkou krev z každé hadičky, potom se hadičky propláchnou fyziologickým roztokem, aby se ověřila jejich průchodnost. Posléze se připojí hadičky k přístroji. S katetrem je větší možnost pohybu, neboť obě ruce jsou volné.

U obou případů pak obsluha nastaví množství odebírané vody, ostatní hodnoty zůstávají většinou stejné a jsou již přednastaveny (rychlost průtoku krve, teplota dialyzátu) a 4 hodiny mohou začít. Na začátku pacienti dostávají lék na ředění krve, ten se píchá do spojky na hadičkách přístroje. Během procedury se měří po půl hodině nebo hodině tlak.

Odpojení je trochu delší než připojení, je totiž důležité vrátit všechnu krev zpět do oběhu. Katetr se po odpojení opět propláchne fyziologickým roztokem a vstříknou se tzv. heparinové zátky kvůli snížení rizika tvorby krevních sraženin. Sestra vydesinfikuje místo vstupu katetru do těla a přelepí jej, katetr se vloží do „fusaku“, aby byl zakrytý. Místa vpichu do shuntu se po odpojení musí cca 15 minut tlakem držet, aby nedocházelo ke krvácení.

Pravidelné kontroly

Při každé dialýze probíhá vizita, kdy lékař provádí základní vyšetření – poslech srdce a dýchání, kontrola otoků, pohmat břicha a ptá se na pacientův stav. Řeší se nastavení dialýzy a jiné neduhy, lékař předepisuje potřebné léky.

Každý měsíc se odebírá krev před dialýzou a po dialýze, aby se zhodnotila účinnost dialýzy, zkontrolovala se hladina minerálů a mohlo dojít k úpravě léčebného režimu. Pravidelně se také kontroluje EKG a jednou ročně pacient absolvuje kontrolní sono břicha a echo srdce.

Rubriky
O ledvinách

Pár slov o dialýze

Umělá ledvina nebo-li dialýza je zařízení, které umožňuje čistit krev pacientům s akutním nebo chronickým selháním ledvin a někdy se používá pro čištění krve v případě otravy nebo vysoké hladiny minerálů v těle. Je to metoda, která více než 70 let zachraňuje životy.

Rychle a stručně, co je to dialýza

Když ledviny selžou, nejsou schopny čistit krev. V tomto okamžiku nastupuje náhradní proces čištění a to buď pomocí hemodialýzy nebo peritoneální dialýzy. Z těla se odvádí metabolické produkty, minerály a voda.

Při hemodialýze (HD) dochází pacient do dialyzačního střediska a proces trvá 4-6 hodin nejčastěji 3x týdně. HD funguje na principu průchodu krve přes polopropustnou membránu a je to druh mimotělního oběhu. Výhodou je, že ji provádí školený zdravotnický personál a pacient je pod dohledem lékaře. Nevýhodou je časová náročnost a nutnost docházet/dojíždět do dialyzačního centra.

Od roku 2015 existuje možnost provádět hemodialýzu i doma, ale této možnosti využívá zanedbatelné množství pacientů kvůli náročnému zaškolení a vyšším rizikům.

Peritoneální dialýzu (PD) si pacient provádí sám a spočívá ve výměně dialyzačních roztoků několikrát denně. Výměna trvá asi 30 minut. Často se kombinuje s tzv. cyclerem, což je přístroj pro domácí peritoneální dialýzu a často se na něj pacienti napojují přes noc. Výhodou je svoboda pohybu a vlastní volba, kdy výměnu provedu. Nevýhodou je větší zodpovědnost a zvýšený hygienický režim.

Pohled do historie

Historie dialýzy jako metody léčení selhání ledvin sahá do 20. let 20. století. První pokusy probíhaly v Německu, nebyly však úspěšné a pacienti zemřeli. Úspěch zaznamenal až nizozemský lékař Willem Kollf, když v roce 1945 provedl dialýzu u pacienta s akutním selháním ledvin, který přežil, dokonce se mu po týdenní terapii obnovila funkce ledvin. Kollf po přestěhování do USA pokračoval ve zdokonalování filtračních zařízení, která však byla určena pouze pro pacienty s akutním selháním.

Průlom v léčbě chronických pacientů přišel na začátku 60. let díky nové metodě spojování tepny a žíly pomocí tzv. shuntu. To znamenalo, že pacient mohl být dialyzován dlouhodobě a díky shuntu jsou pacienti dialyzováni dodnes.

Překvapivě patří tehdejší Československo k průkopníkům dialyzační léčby v Evropě, dokonce byla Praha prvním městem ve východním bloku, kde umělá ledvina fungovala. Zasadili se o ni MUDr. Daum a prof. Vančura, když se jim podařilo korespondencí se samotným prof. Kollfem jeden přístroj získat. Nutno podotknout, že to také bylo díky tehdejším komunistickým vládním představitelům, kteří chtěli získat pozitivní politickou image. První dialýza v Československu byla provedena v prosinci 1955.

Jak to však bývalo v dobách komunismu zvykem, vývoj v oblasti léčby dialýzou neprobíhal tempem jako v západních zemích. V roce 1970 byla k dispozici pouze 4 dialyzační centra, která sloužila hlavně pro akutní pacienty. Chroničtí pacienti měli smůlu… A přestože postupně přece jen dialyzační centra postupně vznikala i pro ně, ne každý pacient se na dialýzu dostal. Existoval limit věkový, nejprve 50 let, později „dokonce“ 60 let a z léčby byli zcela vyloučeni diabetici (při tom diabetici patří mezi nejčastější pacienty se selháním ledvin), nebo např. kuřáci. Skutečný rozvoj dialyzačních středisek nastal až po roce 1989.

Začátky peritoneální dialýzy se datují do 70. let 20. století a její rozvoj souvisí s objevem možnosti kontinuální ambulatní peritoneální dialýzy. Dalším milníkem byla možnost automatické PD pomocí tzv. cycleru. Tato metoda není tolik rozšířená jako HD, v zahraničí je však podíl takto dialyzovaných pacientů vyšší než v ČR.

Trochu statistiky

V České republice funguje něco málo přes 100 dialyzačních středisek, na kterých je dialyzováno cca 11 000 pacientů ročně, přičemž cca 7 000 tvoří pacienti v chronické fázi nemoci, zbytek jsou pacienti s akutním selháním, kteří posléze buď pokračují do chronického programu, nebo se funkce jejich ledvin obnoví. Ročně se tak provede více než 900 000 dialyzačních výkonů.

Hemodialýza je nákladná záležitost. Náklady zdravotní pojišťovny jsou více než 750 000 Kč ročně za pacienta. Přesto nejsou všichni pacienti vhodní pro transplantaci z různých příčin, navíc průměrný věk pacientů na HD je necelých 70 let. Jaká je délka dožití s dialýzou je silně individuální a závisí na celkovém zdravotním stavu, není výjimkou i více než 35 let života s dialýzou.

Rubriky
O ledvinách

Dieta při chronické ledvinové nedostatečnosti

Jak jsem psala v jednom z předchozích článků, dodržování dietního režimu je jedním z nejdůležitějších léčebných prostředků, které pomáhají udržet stabilní funkci ledvin. Při nasazení diety často vymizí část nepříjemných zažívacích potíží, které pacient zažívá před zjištěním diagnózy.

Tento článek určitě neslouží jako univerzální návod na stravování pacienta s chronickou ledvinovou nedostatečností. VŽDY je nutné jídelníček konzultovat s lékařem nebo nutričním terapeutem. Uvádím zde základní zásady a především SVOJE zkušenosti s tímto typem stravy.

Obecné zásady stravování s chronickou ledvinovou nedostatečností

Základním pravidlem pro ledvinové chroniky je omezit bílkoviny (obligátní poučka 0,6 – 0,8 g/kg/den). Do jaké míry je nutné je omezit určuje lékař dle stupně závažnosti stavu a také s ohledem na ostatní choroby a aktuální stav pacienta. Protože jsou bílkoviny základním stavebním kamenem lidského těla, nelze je omezit drasticky, přestože se dříve k tato dieta doporučovala. Bílkoviny jsou důležité pro růst, hojení ran, zastavení krvácení a napomáhají v boji s infekcí a jsou transportním mediem. Jsou to vlastně polymerní látky složené z jednotlivých aminokyselin. Některé aminokyseliny je tělo schopno si vytvořit samo, některé se musí přijímat pouze potravou, tzv. esenciální aminokyseliny. Nejjednodušším pravidlem, které jsem i já dostala doporučené a dodržovala jsem jej, bylo jíst poloviční porci masa, než jsem byla zvyklá a vždy k němu jíst přílohu.

Bílkoviny, jak je tedy jíst?

V momentě, kdy jíme menší množství proteinů, je důležité dávat přednost konzumaci tzv. plnohodnotných bílkovin, tedy těch, které obsahují kompletní spektrum esenciálních aminokyselin. Jsou to bílkoviny živočišné, které tělo dokáže lépe zpracovat, takže maso, vejce a mléčné produkty. Ale pozor! I u těchto potravin je doporučené držet se několika zásad.

  • maso jíme jakékoliv, v pozdější fázi preferujeme tučnější (například zvolíme kuřecí stehna namísto prsou, vepřové maso – krkovice, bůček)
  • vyhýbáme se uzeninám
  • jíme sladkovodní ryby, mořské méně, ale zařazujeme
  • mléko nepijeme, při vaření ředíme vodou nebo smetanou, nebo preferujeme smetanu (více tuku, méně bílkovin)
  • omezíme konzumaci tvrdých a tavených sýrů
  • vejce – názory na vejce se rozcházejí, našla jsem doporučení na 1 vejce týdně, mně lékař doporučil naopak 1 vejce denně

V případě neplnohodnotných, tedy rostlinných bílkovin je vhodné je kombinovat (luštěniny, ořechy, mouka a výrobky z ní).

Doporučuju nainstalovat si aplikaci, která spočítá základní živiny (používala jsem kalorické tabulky) a po každém jídle zadat, co člověk sní. Během dne jsem tak měla přehled, jak jsem na tom a případně jsem mohla korigovat další jídla.

Výhodou je doma připravované jídlo, protože máte naprostou kontrolu nad tím, co obsahuje. Během vaření také lze přizpůsobit vlastní porci a neochuzovat ostatní zdravé strávníky. Příklad, v případě směsí s masem jako rizoto, připravit maso zvlášť a přílohu zvlášť a pak odebrat porci přílohy sobě, do které pak přidám navážené maso.

Chápu, že vážit si suroviny je pro někoho otravné, ale stačí pár dnů a postupně se naučíte mít porce „v oku“. Důležité je pamatovat opravdu na vše, co během dne jíme. Nejzrádnější je uzobávání, nebo oblíbené chuťovky při oslavách nebo k televizi jako jsou oříšky, sýry nebo salámy.

Jak je to s přílohami?

Když omezíme bílkoviny, můžeme si dopřát více příloh, u těstovin volíme bezvaječnou variantu. U pečiva je vhodnější konzumace bílého pečiva a pečiva bez soli a semínek na povrchu. Rýži, bulgur, kuskus,… bez omezení. U bramborových příloh pouze pozor kvůli draslíku.

Přílohy jsem v předdialyzační fázi jedla bez omezení a náležitě jsem si to užívala.

A co ovoce a zelenina?

Ovoce a zeleninu si můžeme dopřávat bez omezení. V případě, že musíme omezit draslík, je už to komplikovanější. Obecně mají vyšší obsah draslíku sušené plody – ovoce, zelenina nebo houby, takže na draslík obzvlášť pozor v případě sušených meruňek, banánů a rajčat. Vysoký obsah draslíku má i tolik oblíbené avokádo.

Draslíku se můžeme zbavit alespoň dvouhodinovým máčením zeleniny ve studené vodě (platí to i pro brambory). Před vařením pak vodu slijeme a v průběhu vaření ještě zopakujeme.

Když jsem začala omezovat maso, objevila jsem kouzlo zeleninových karbanátků. Řepové, květákové, cuketové, mrkvové a jejich kombinace. Výborná příloha je restovaná kořenová zelenina na másle, nebo brokolice a květák na másle a samozřejmě saláty na tisíc způsobů. Odmala jsem zvyklá na přísun „ovozelu“, takže vymyslet nová jídla mi nedělalo problém.

Pitný režim

Abychom ledviny nezatěžovali, je nutné si dát pozor na pitný režim. Doporučuje se konzumace 2 – 2,5 litru tekutin denně, což zahrnuje i vodu obsaženou v ovoci a zelenině a polévkách. V pozdějších stadiích nemoci tekutiny omezit více. Alkohol a káva nejsou přímo zakázány, jen je vhodné je omezit. Já jsem v té době kávu nepila, tak to pro mě nebyl problém, ale doktor říkal max. 1 šálek denně. V případě alkoholu je vždy lepší jej nepít… Ale když už tak raději víno a pivo než tvrdý alkohol. Občas jsem si dala sklenku červeného vína „na krvinky“ a časem jsem alkohol vyřadila úplně, protože mi po něm nebylo dobře.

S pitným režimem také souvisí bilance tekutin. Kvůli možnému zadržování vody v těle je důležité vědět, kolik člověk vymočí. Dřív nebo později se s tím setká každý ledvinový pacient. Doporučuju si koupit širší odměrku (stačí klasická kuchyňská) a třeba jednou měsíčně si evidovat množství vypitých tekutin a k tomu množství moči. Měří se po dobu 24 hodin, tedy je nejlepší být ten den doma v klidu.

Slovo na závěr

Dieta neznamená, že se vzdáme všech oblíbených jídel a pochutin. Je lepší si občas dopřát a trochu zhřešit, než si striktně odpírat jídla, která máme rádi. I já jsem si sem tam zašla do fastfoodu a bez výčitek jsem si poručila hamburger s hranolkami a colou. Nemělo by se však nedodržování jídelníčku stát pravidlem.

Rubriky
O ledvinách

5 věcí, které jste nevěděli o chronické ledvinové nedostatečnosti (a já také ne)

Zjištění diagnózy selhávajících ledvin většinou znamená kompletní změny způsobu života, ať už se jedná o dietu, nebo fyzickou aktivitu. Nastávají různé humorné i nepříjemné situace, protože se jedná o něco neznámého. Obzvlášť, když se to týká o mladého člověka. Mladý přece nemůže být nemocný, natož, když vypadáte na první pohled zcela normálně.

1. Nízkobílkovinná dieta, základ všeho

Valí se to na vás ze všech stran, tím spíš, když jste žena. Musíte jíst hodně bílkovin. Chcete zhubnout? Začněte s low carb. Kdo nezkusil keto dietu, jako by nebyl. Sacharidy jsou fuuuuuuuj… Hodně lidí si na tomto způsobu stravování postavilo dobře prosperující byznys. Taky jsem podléhala dietním trendům, snažila jsem se jíst maso za každou cenu, i když jsem maso nikdy extra nevyhledávala. Úplně první nepříjemné pocity jsem zaznamenala v době, kdy jsem držela tzv. sacharidové vlny. Tato dieta funguje na principu proměnlivého množství sacharidů a obsahuje dny, kdy konzumujete jejich velmi malé množství. Už tehdy jsem pociťovala bolesti hlavy a nevolnosti, ale přičítala jsem to „absťáku po cukru“. To bylo asi 3 roky před zjištěním, že se mě týká CKD.

Když ledviny nefungují správně, nedokáží řádně zpracovat metabolické produkty proteinů a ty se pak hromadí v krvi. Ano, jedná se o náš starý dobrý známý kreatinin a kyselinu močovou. Proto je zcela zásadní při snížené funkci ledvin nasadit nízkobílkovinovou dietu, kdy je doporučený příjem 0,6 – 0,8 g/kg hmotnosti na den a je vhodné přijímat proteiny v menších dávkách (takže sbohem 300 g steaku) a zásadně společně se sacharidy. Množství přijímaných proteinů závisí na stadiu nemoci a doporučuje jej lékař nebo nutriční terapeut.

Moje typická jídla, zeleninové karbanátky, brambory, řepa, spousta zeleniny, malé porce masa

Znamená to také, že se tímto značně omezuje výběr jídel v restauracích. Standardní porce masa je 150 – 200 g, doplněna často o sýr, smetanu, takže další bílkoviny. V praxi pak musíte část porce vracet nebo si vzít s sebou dobrovolníka na dojídání. Sama jsem si několikrát ověřila, že žádat menší porci masa je skoro nadlidský úkol.

Proto bych chtěla upozornit všechny, kteří konzumují větší množství bílkovin, nechte si nejprve vyšetřit ledviny. Jejich poškození kvůli nadměrné konzumaci proteinů může být nevratné.

2. Pozor na „svatou trojici“ – sodík, draslík, fosfor

Snížená funkce ledvin způsobuje nerovnováhu minerálů v těle. Zvyšuje se koncentrace sodíku, draslíku a fosforu. Omezení soli je doporučováno i u jiných chorob, internet je plný doporučení, jak snížit příjem sodíku. Používat bylinky místo soli, nekupovat polotovary, fastfoody, snížit konzumaci uzenin, tavených sýrů,…

Draslík a fosfor stojí trochu v povzdálí, i když mohou být velmi nebezpečné. Draslík ovlivňuje práci svalů a srdeční rytmus. Nadměrné množství draslíku v krvi ohrožuje člověka na životě, může vést k poruše srdečního rytmu až smrti. Při neklesajících vyšších hladinách se nasazují léky, v krajním případě se provede dialýza.

Potraviny bohaté na draslík jsou sušené houby a sušené ovoce, obzvlášť meruňky, čerstvé banány, rajčata, brambory, ořechy, čokoláda, luštěniny. Samozřejmě nelze je zcela vyřadit, musí se omezit. Já jsem měla štěstí, že draslík jsem v období před dialýzou nijak výrazně omezovat nemusela. Při dialýze už ano, takže jsem vůbec nejedla banány, rajčata, ořechy a čokoládu.

S fosforem je to nejkomplikovanější, protože je obsažen všude, kde jsou bílkoviny. Také je obsažen v kakau a čokoládě, v ořeších a semínkách, obsahují jej konzervační látky (třeba i v kořenících směsích) a fosfáty se používají jako kypřicí přísada (schválně se zkuste někdy podívat na složení sušenek) a kyselina fosforečná je v colových nápojích i jiných limonádách (ale není v Kofole :-)) Samozřejmě už díky nízkobílkovinové dietě dostáváte do těla nižší množství fosforu, vyloučit ho zcela nelze. Nebezpeční zvýšené hladiny neohrožuje člověka bezprostředně na životě, ovlivňuje však stav kostí, neboť fosfor se váže na vápník a dochází k měknutí kostí a usazování nerozpustného fosfátu vápenatého v cévách. Při vyšších hladinách fosforu se nasazují tzv. vazače fosforu, nejčastěji uhličitan sodný a uhličitan vápenatý.

3. Léky, vitamíny, doplňky stravy

Při chronické ledvinové nedostatečnosti se nemohou brát některé léky, neboť jejich odbourání se děje v ledvinách, čímž je zbytečně zatěžují. Proto je vhodné brát léky, které metabolují játra (což ale zase znamená, že vám pravidelně dělají jaterní testy). Žádná situace není ovšem ideální a vždy musí lékař zvážit, zda je farmakoterapie nezbytná.

Nebezpečí potom nastává u volně prodejných léků, vitamínů a doplňků stravy. Z léků je důležité se vyvarovat analgetik s obsahem kyseliny acetylsalicylové (Acylpirin, Aspirin, Anopyrin), ibuprofenu (Apo-ibuprofen, Brufen, Dolgit, Ibalgin, Ibumax, Nurofen, aj.) a naproxenu (Emoxen, Nalgesin).

V případě bolesti nebo horečky se mohou brát léky na bázi paracetamolu (Paralen, Panadol, Coldrex, Valetol, aj), ale pouze krátkodobě. Pozor na předávkování paracetamolem, například v České republice se ročně předávkuje několik stovek lidí (shodou okolností jsem v nemocnici potkala paní, která měla rozhozené jaterní testy právě kvůli nadužívání Paralenu).

Nákup volně prodejných vitamínů a doplňků stravy vždy konzultovat s lékařem. Nebezpečí hrozí v případě vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K), neboť tělo je nemůže snadno vyloučit. U pacientů se sklonem ke tvorbě močových kamenů je nebezpečná nadměrná konzumace vitamínu C.

4. Fyzická aktivita

Jedním z častých příznaků chronické ledvinové nedostatečnosti je zvýšená únava. Pokud je člověk zvyklý sportovat, nemusí diagnóza nutně znamenat, že se musí vzdát všech sportovních aktivit.

Nejdůležitější je zůstat přiměřeně aktivní přizpůsobit vše svému zdravotnímu stavu a pocitům. Sama jsem byla zvyklá hodně cvičit. Horská turistika, boulder, HIIT cvičení, tenis. S rostoucí únavou pro mě bylo stále těžší donutit se cvičit odpoledne po práci. Proto jsem cvičení směřovala na víkend, kdy jsem byla více odpočatá. Přestala jsem s výbušným a silovým cvičením a začala jsem cvičit jógu a občas jsem lehce posilovala s vahou vlastního těla nebo lehkými činkami. Procházky a túry v horách jsme přizpůsobily mému tempu. Díky tomu jsem zůstala aktivní přes celou dobu a jsem aktivní stále. Ale znám pacienty, kteří i v pokročilé fázi nemoci jezdili na kole, hráli fotbal nebo lezli po horách. Vše je individuální a záleží na kondici každého člověka.

5. Nebojte si říct o pomoc, nejste v tom sami

Vyslechnout si diagnózu selhávajících ledvin není příjemné. Člověk začne přemýšlet, co to znamená pro jeho život, co ho čeká do budoucna. Málokdo tráví rád čas u doktorů, musíte podstupovat různá, někdy i nepříjemná nebo bolestivá vyšetření. Strach, pocit zmaru a vlastní méněcennosti je naprosto normální reakce. Nastupují myšlenky „proč já?“, „co jsem mohl udělat jinak?“. Nemoc zasáhne i nejbližší rodinu. Určitě není ostudou, popovídat si s odborníkem.

Poškození ledvin se v drtivé většině týká starších pacientů, kteří navíc trpí dalšími obtížemi jako obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak. Neznamená to však, že se vyhýbá mladým lidem. Sama jsem toho příkladem a během léčení jsem se osobně nebo virtuálně seznámila s několika lidmi jako já – mladými a přesto se selhávajícími ledvinami. Tyto kontakty jsou pro mě cenné, protože mohu sdílet podobné zkušenosti. Je to pro mě psychická podpora a i já mohu být psychickou podporou pro někoho jiného.

Chtěla bych také vyzdvihnout svoje ošetřující lékaře a sestry na ambulanci i dialýze a všem jim takto poděkovat. Vždy byli ochotní, empatičtí a mohla jsem se na ně obrátit s jakýmkoliv problémem. Zkrátka, důležité je vědomí, že v tom nejsme sami.

Rubriky
O ledvinách

CKD, co je to vlastně za nemoc?

Několikrát setkala s tím, že diagnózu CKD lidé neznají a vlastně ani já sama jsem o ní nevěděla, dokud se neobjevila na zprávě z nemocnice s mým jménem. Přitom na celém světě trpí nějakou formou CKD asi 10 % lidí, což je 2x více než cukrovkou a 20x více než je prevalence rakoviny.

CKD – celosvětový strašák

CKD je zkratka pro Chronic kidney disease, v češtině chronická ledvinová nedostatečnost, a označuje se tak stav, kdy ledviny ztrácí svoji funkci, tedy přestávají odvádět vodu a odpadní látky z těla a je porušena rovnováha solí. Příčin může být několik, ať už primární nemoci ledvin nebo sekundární následky jiných potíží, nejčastěji cukrovky a vysokého krevního tlaku. Funkce ledvin se také snižuje s věkem a po 75. roce života je ohrožen již každý druhý člověk sníženou funkcí ledvin. Mnoho pacientů o svých potížích netuší a k lékaři se dostanou až tzv. z ulice, tedy až když jejich ledviny selžou a musí ihned zahájit dialýzu. Bohužel, počty renálních pacientů v posledních letech narůstají, což souvisí s vyšším výskytem nemocí „z blahobytu“ – obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol. V USA se odhaduje, že dokonce až 15 % populace má CKD a není náhodou, že zde žije jeden z nejvyšších počtů obézních lidí na světě.

Kreatinin, kolem něj se vše točí

Prvním a jednoduchým testem, který může poukázat na problém s ledvinami je papírkový test do moči, kdy sledujeme přítomnost bílkoviny. Přesná diagnostika se pak dělá z krve a rozboru moči, přičemž na kondici ledvin ukazují 2 látky – kyselina močová (urea) a kreatinin. Z dalších hodnot se pak spočítá glomerulární filtrace (GFR), což je hodnota ukazující na filtrační schopnost ledvin, podle ní se nemoc dělí do 5 stadií. Mě zjistili poprvé hodnotu kreatininu 226 μmol/l a GFR 0,37 ml/s/1,73 m2. U zdravých jedinců je pak norma kreatinin 40 – 100 μmol/l a GFR 1,0 – 1,5 ml/s/1,73 m2. Spadla jsem tak do kategorie 3b a odhad funkce ledvin byl cca 30 %.

Vyšetření funkce ledvin se provádí v rámci preventivní kontroly u praktického lékaře, takže všechny ve svém okolí nabádám k tomu, aby prevenci opravdu nezanedbávali.

Ledviny nebolí…

A ono otřepané „ledviny nebolí“ mohu potvrdit na vlastní kůži. Podle lékařů jsem žila se sníženou funkcí ledvin několik let, aniž bych na sobě pociťovala nějaké příznaky. Zhoršení stavu jsem pozorovala až 2-3 roky před zjištěním diagnózy a na ledviny bych svoje neduhy opravdu nesváděla. Typickými příznaky je zvýšená únava i bez předchozí velké fyzické aktivity, bolesti hlavy, nevolnost, obzvlášť po větším množství bílkovin, problémy s močením, otoky, svědění kůže, bledost, bolesti na hrudi, zvýšený krevní tlak. Příznaky se objevují plíživě, samostatně, nebo současně a v různé intenzitě. Proto je renální selhávání tak zrádné.

Jak probíhá léčba CKD?

Pokud vám diagnostikují chronickou ledvinovou nedostatečnost, dostanete se do péče nefrologa. Ve spolupráci s ostatními specialisty pacient pokračuje v léčbě primárního onemocnění (pokud jím pacient trpí).

Hlavní opatření spočívají v kompenzaci ztráty plné funkce ledvin. Nejdůležitějším krokem jsou dietní opatření – omezení bílkovin a solí. Doplňuje se vitamín D, železo, reguluje se kyselost organismu. Na zvýšenou hladinu kyseliny močové se nasazuje purinová dieta a léky na její vyvázání. Snížená funkce ledvin má za následek zvýšení krevního tlaku, proto jsou nasazena antihypertenziva (ACE inhibitory díky svému nefroprotektivnímu účinku), případně další. Je třeba mít na paměti, že každý pacient je jiný a u jednotlivců se mohou léčebná opatření lišit.

Jak se změní život po zjištění, že mi nefungují ledviny?

Samozřejmě záleží na stupni poškození ledvin. Lehké formy, tedy stupeň 1 a 2 většinou znamenají pouze pravidelné kontroly stavu bez větších zásahů. Od vyšších stupňů pak množství opatření narůstá. Když už na sobě člověk pociťuje nepříjemné stavy, zahájením léčby se mu uleví. Selhávající ledviny neznamenají, že se musíte vzdát svých oblíbených činností, jen je třeba vše přizpůsobit tomu, jak se cítíte. Nejčastěji je třeba uzpůsobit fyzickou aktivitu, protože člověk pociťuje únavu dříve než zdravý člověk. A je důležité pro pozdější fáze nemoci fyzickou aktivitu zachovat, pro tělo je vždy výhodnější být v kondici.

Rubriky
O ledvinách Příběh

Vítejte na blogu Bez ledvin!

Ahoj, jmenuji se Lucka a ve 32 letech mi diagnostikovali selhávající ledviny. A protože taky velmi ráda píšu, spojila jsem svoji vášeň a boj s nemocí do textů v blogu Bez ledvin. Jednou z motivací, proč se dělit o můj příběh veřejně, bylo, že při hledání všech možných informací o mé nemoci jsem většinou narážela na neosobní fráze a obecné poučky, které ovšem nedokázaly přenést opravdové zkušenosti ledvinových pacientů.

Doufám, že pomůžu alespoň jednomu člověku, který zažívá podobné situace a má pocity, jaké jsem měla a mám já. Přeju všem čtenářům příjemné počtení a budu ráda za Vaše dotazy či komentáře.

L.