Než jsem se sama začala dialyzovat, měla jsem jen mlhavou představu, jak to vlastně probíhá. V hlavě mně jen utkvěly útržky informací, které jsem kdysi přečetla a před sebou jsem měla pacienty sedící na křesle, vedle něhož stojí přístroj a „něco se děje“. Informace o hemodialýze jsem si ani nesháněla, protože jsem byla dlouho přesvědčená, že dialýzu nebudu potřebovat, maximálně v poklidu přejdu na peritoneální.
Co mě čeká před zahájením dialýzy?
Podle typu dialýzy musí mít pacient připraven tzv. vstup. V případě hemodialýzy (HD) se zajišťují vstupy podle akutnosti případu. Jestliže je nutné pacienta začít dialyzovat ihned, zavádí se centrální žilní katetr, nejčastěji do krční žíly. Může se začít používat ihned a slouží mj. i k podávání léků a odběrům krve, často se zavádí místo kanyly při operačních zákrocích, neboť má vyšší životnost než kanyla na ruce. Jedná se o dočasné řešení kvůli riziku infekce.
Zvláštním typem centrálního katetru je permanentní katetr, nebo-li permcath. Ten jsem měla já a po zavedení se může používat po 24 hodinách. Jedná se také o hadičku zavedenou do krční žíly, ale vede se podkožím, aby ústila z těla na hrudníku. Tím dochází k prodloužení dráhy průtoku krve a k eliminaci vzniku infekce. Přesto je nutné udržovat okolí vstupu aseptické (trvale je zakryté) a permcath se nesmí ponořit do vody. Permanentní katetr může sloužit až několik let. Používá se kromě dialýzy např. při chemoterapiích.
Poslední, dlouhodobou možností je AV shunt. Chirurgicky upravená spojka mezi tepnou a žílou na ruce, kam se při dialýze vpichují jehly. Shunt není možné používat hned, musí asi 3 měsíce zrát, kdy je nutná pacientova aktivní rehabilitace. V případě postupně selhávajících ledvin se shunt chystá „dopředu“, aby mohl být pacient zavčas dialyzován.
Odlišná situace je v případě peritoneální dialýzy. Jak napovídá název, filtrační funkci zastává pobřišnice, ke které jsou roztoky přiváděny a odváděny peritoneálním katetrem. Katetr se zavádí operativně v celkové anestezii a stejně jako u permanentního katetru, jeho dlouhá dráha omezuje vznik infekce. Katetr se nejprve proplachuje a plné používání je možné po cca měsíci. U obou katetrů je nutné dodržovat přísný hygienický režim.
Jak často a na jak dlouho?
Dialyzační střediska pracují na směny, pacient tedy chodí v pravidelný čas, nejčastěji 3x týdně. Obvyklé směnování je PO, ST, PÁ a ÚT, ČT, SO, ale je možné domluvit individuální režim a také záleží na každém dialyzačním centru. Chodila jsem do menšího centra, kde byl provoz pouze dvousměnný, ranní směna začínala v 6:30 a odpolední v 11:30. Větší centra nabízí i večerní nebo noční dialýzy. Každý pacient má nárok na dovoz i odvoz sanitou.
Délka procedury je nejčastěji 4 hodiny, opět platí, že individuální změny jsou možné v závislosti na pacientově zdravotním stavu.
Jak to skutečně probíhá?
Před dialýzou není potřeba žádná speciální příprava.
Pro každého pacienta je klíčová tzv. suchá váha, tedy tělesná hmotnost, kdy je vyrovnaný stav tekutin (určuje se výpočtem po krátkém měření speciálními sondami vleže na lůžku). Proto se před každou dialýzou pacient zváží, aby bylo možné spočítat přírůstek hmotnosti. Ten by měl být maximálně 2,5 kg, z těla se pak odebírá o 400-500 ml víc. Když se odstraňuje z těla tekutin víc, může to způsobit nepříjemné stavy, pokles tlaku, motání hlavy a především křeče.
Po zvážení se člověk uvelebí v křesle nebo na lůžku a čeká na zapojení. Samotné zapojení trvá pár minut. V případě shuntu se kůže vydesinfikuje a vpíchnou se jehly s krátkými hadičkami, ke kterým se připojí hadičky vedoucí do a z přístroje. S rukou se pak nesmí moc hýbat, aby jehly nevyklouzly (jsou zajištěné přelepem). U katetru se nejprve vytáhne stříkačkou krev z každé hadičky, potom se hadičky propláchnou fyziologickým roztokem, aby se ověřila jejich průchodnost. Posléze se připojí hadičky k přístroji. S katetrem je větší možnost pohybu, neboť obě ruce jsou volné.
U obou případů pak obsluha nastaví množství odebírané vody, ostatní hodnoty zůstávají většinou stejné a jsou již přednastaveny (rychlost průtoku krve, teplota dialyzátu) a 4 hodiny mohou začít. Na začátku pacienti dostávají lék na ředění krve, ten se píchá do spojky na hadičkách přístroje. Během procedury se měří po půl hodině nebo hodině tlak.
Odpojení je trochu delší než připojení, je totiž důležité vrátit všechnu krev zpět do oběhu. Katetr se po odpojení opět propláchne fyziologickým roztokem a vstříknou se tzv. heparinové zátky kvůli snížení rizika tvorby krevních sraženin. Sestra vydesinfikuje místo vstupu katetru do těla a přelepí jej, katetr se vloží do „fusaku“, aby byl zakrytý. Místa vpichu do shuntu se po odpojení musí cca 15 minut tlakem držet, aby nedocházelo ke krvácení.
Pravidelné kontroly
Při každé dialýze probíhá vizita, kdy lékař provádí základní vyšetření – poslech srdce a dýchání, kontrola otoků, pohmat břicha a ptá se na pacientův stav. Řeší se nastavení dialýzy a jiné neduhy, lékař předepisuje potřebné léky.
Každý měsíc se odebírá krev před dialýzou a po dialýze, aby se zhodnotila účinnost dialýzy, zkontrolovala se hladina minerálů a mohlo dojít k úpravě léčebného režimu. Pravidelně se také kontroluje EKG a jednou ročně pacient absolvuje kontrolní sono břicha a echo srdce.