Zjištění diagnózy selhávajících ledvin většinou znamená kompletní změny způsobu života, ať už se jedná o dietu, nebo fyzickou aktivitu. Nastávají různé humorné i nepříjemné situace, protože se jedná o něco neznámého. Obzvlášť, když se to týká o mladého člověka. Mladý přece nemůže být nemocný, natož, když vypadáte na první pohled zcela normálně.
1. Nízkobílkovinná dieta, základ všeho
Valí se to na vás ze všech stran, tím spíš, když jste žena. Musíte jíst hodně bílkovin. Chcete zhubnout? Začněte s low carb. Kdo nezkusil keto dietu, jako by nebyl. Sacharidy jsou fuuuuuuuj… Hodně lidí si na tomto způsobu stravování postavilo dobře prosperující byznys. Taky jsem podléhala dietním trendům, snažila jsem se jíst maso za každou cenu, i když jsem maso nikdy extra nevyhledávala. Úplně první nepříjemné pocity jsem zaznamenala v době, kdy jsem držela tzv. sacharidové vlny. Tato dieta funguje na principu proměnlivého množství sacharidů a obsahuje dny, kdy konzumujete jejich velmi malé množství. Už tehdy jsem pociťovala bolesti hlavy a nevolnosti, ale přičítala jsem to „absťáku po cukru“. To bylo asi 3 roky před zjištěním, že se mě týká CKD.
Když ledviny nefungují správně, nedokáží řádně zpracovat metabolické produkty proteinů a ty se pak hromadí v krvi. Ano, jedná se o náš starý dobrý známý kreatinin a kyselinu močovou. Proto je zcela zásadní při snížené funkci ledvin nasadit nízkobílkovinovou dietu, kdy je doporučený příjem 0,6 – 0,8 g/kg hmotnosti na den a je vhodné přijímat proteiny v menších dávkách (takže sbohem 300 g steaku) a zásadně společně se sacharidy. Množství přijímaných proteinů závisí na stadiu nemoci a doporučuje jej lékař nebo nutriční terapeut.
Znamená to také, že se tímto značně omezuje výběr jídel v restauracích. Standardní porce masa je 150 – 200 g, doplněna často o sýr, smetanu, takže další bílkoviny. V praxi pak musíte část porce vracet nebo si vzít s sebou dobrovolníka na dojídání. Sama jsem si několikrát ověřila, že žádat menší porci masa je skoro nadlidský úkol.
Proto bych chtěla upozornit všechny, kteří konzumují větší množství bílkovin, nechte si nejprve vyšetřit ledviny. Jejich poškození kvůli nadměrné konzumaci proteinů může být nevratné.
2. Pozor na „svatou trojici“ – sodík, draslík, fosfor
Snížená funkce ledvin způsobuje nerovnováhu minerálů v těle. Zvyšuje se koncentrace sodíku, draslíku a fosforu. Omezení soli je doporučováno i u jiných chorob, internet je plný doporučení, jak snížit příjem sodíku. Používat bylinky místo soli, nekupovat polotovary, fastfoody, snížit konzumaci uzenin, tavených sýrů,…
Draslík a fosfor stojí trochu v povzdálí, i když mohou být velmi nebezpečné. Draslík ovlivňuje práci svalů a srdeční rytmus. Nadměrné množství draslíku v krvi ohrožuje člověka na životě, může vést k poruše srdečního rytmu až smrti. Při neklesajících vyšších hladinách se nasazují léky, v krajním případě se provede dialýza.
Potraviny bohaté na draslík jsou sušené houby a sušené ovoce, obzvlášť meruňky, čerstvé banány, rajčata, brambory, ořechy, čokoláda, luštěniny. Samozřejmě nelze je zcela vyřadit, musí se omezit. Já jsem měla štěstí, že draslík jsem v období před dialýzou nijak výrazně omezovat nemusela. Při dialýze už ano, takže jsem vůbec nejedla banány, rajčata, ořechy a čokoládu.
S fosforem je to nejkomplikovanější, protože je obsažen všude, kde jsou bílkoviny. Také je obsažen v kakau a čokoládě, v ořeších a semínkách, obsahují jej konzervační látky (třeba i v kořenících směsích) a fosfáty se používají jako kypřicí přísada (schválně se zkuste někdy podívat na složení sušenek) a kyselina fosforečná je v colových nápojích i jiných limonádách (ale není v Kofole :-)) Samozřejmě už díky nízkobílkovinové dietě dostáváte do těla nižší množství fosforu, vyloučit ho zcela nelze. Nebezpeční zvýšené hladiny neohrožuje člověka bezprostředně na životě, ovlivňuje však stav kostí, neboť fosfor se váže na vápník a dochází k měknutí kostí a usazování nerozpustného fosfátu vápenatého v cévách. Při vyšších hladinách fosforu se nasazují tzv. vazače fosforu, nejčastěji uhličitan sodný a uhličitan vápenatý.
3. Léky, vitamíny, doplňky stravy
Při chronické ledvinové nedostatečnosti se nemohou brát některé léky, neboť jejich odbourání se děje v ledvinách, čímž je zbytečně zatěžují. Proto je vhodné brát léky, které metabolují játra (což ale zase znamená, že vám pravidelně dělají jaterní testy). Žádná situace není ovšem ideální a vždy musí lékař zvážit, zda je farmakoterapie nezbytná.
Nebezpečí potom nastává u volně prodejných léků, vitamínů a doplňků stravy. Z léků je důležité se vyvarovat analgetik s obsahem kyseliny acetylsalicylové (Acylpirin, Aspirin, Anopyrin), ibuprofenu (Apo-ibuprofen, Brufen, Dolgit, Ibalgin, Ibumax, Nurofen, aj.) a naproxenu (Emoxen, Nalgesin).
V případě bolesti nebo horečky se mohou brát léky na bázi paracetamolu (Paralen, Panadol, Coldrex, Valetol, aj), ale pouze krátkodobě. Pozor na předávkování paracetamolem, například v České republice se ročně předávkuje několik stovek lidí (shodou okolností jsem v nemocnici potkala paní, která měla rozhozené jaterní testy právě kvůli nadužívání Paralenu).
Nákup volně prodejných vitamínů a doplňků stravy vždy konzultovat s lékařem. Nebezpečí hrozí v případě vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K), neboť tělo je nemůže snadno vyloučit. U pacientů se sklonem ke tvorbě močových kamenů je nebezpečná nadměrná konzumace vitamínu C.
4. Fyzická aktivita
Jedním z častých příznaků chronické ledvinové nedostatečnosti je zvýšená únava. Pokud je člověk zvyklý sportovat, nemusí diagnóza nutně znamenat, že se musí vzdát všech sportovních aktivit.
Nejdůležitější je zůstat přiměřeně aktivní přizpůsobit vše svému zdravotnímu stavu a pocitům. Sama jsem byla zvyklá hodně cvičit. Horská turistika, boulder, HIIT cvičení, tenis. S rostoucí únavou pro mě bylo stále těžší donutit se cvičit odpoledne po práci. Proto jsem cvičení směřovala na víkend, kdy jsem byla více odpočatá. Přestala jsem s výbušným a silovým cvičením a začala jsem cvičit jógu a občas jsem lehce posilovala s vahou vlastního těla nebo lehkými činkami. Procházky a túry v horách jsme přizpůsobily mému tempu. Díky tomu jsem zůstala aktivní přes celou dobu a jsem aktivní stále. Ale znám pacienty, kteří i v pokročilé fázi nemoci jezdili na kole, hráli fotbal nebo lezli po horách. Vše je individuální a záleží na kondici každého člověka.
5. Nebojte si říct o pomoc, nejste v tom sami
Vyslechnout si diagnózu selhávajících ledvin není příjemné. Člověk začne přemýšlet, co to znamená pro jeho život, co ho čeká do budoucna. Málokdo tráví rád čas u doktorů, musíte podstupovat různá, někdy i nepříjemná nebo bolestivá vyšetření. Strach, pocit zmaru a vlastní méněcennosti je naprosto normální reakce. Nastupují myšlenky „proč já?“, „co jsem mohl udělat jinak?“. Nemoc zasáhne i nejbližší rodinu. Určitě není ostudou, popovídat si s odborníkem.
Poškození ledvin se v drtivé většině týká starších pacientů, kteří navíc trpí dalšími obtížemi jako obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak. Neznamená to však, že se vyhýbá mladým lidem. Sama jsem toho příkladem a během léčení jsem se osobně nebo virtuálně seznámila s několika lidmi jako já – mladými a přesto se selhávajícími ledvinami. Tyto kontakty jsou pro mě cenné, protože mohu sdílet podobné zkušenosti. Je to pro mě psychická podpora a i já mohu být psychickou podporou pro někoho jiného.
Chtěla bych také vyzdvihnout svoje ošetřující lékaře a sestry na ambulanci i dialýze a všem jim takto poděkovat. Vždy byli ochotní, empatičtí a mohla jsem se na ně obrátit s jakýmkoliv problémem. Zkrátka, důležité je vědomí, že v tom nejsme sami.