Několikrát setkala s tím, že diagnózu CKD lidé neznají a vlastně ani já sama jsem o ní nevěděla, dokud se neobjevila na zprávě z nemocnice s mým jménem. Přitom na celém světě trpí nějakou formou CKD asi 10 % lidí, což je 2x více než cukrovkou a 20x více než je prevalence rakoviny.
CKD – celosvětový strašák
CKD je zkratka pro Chronic kidney disease, v češtině chronická ledvinová nedostatečnost, a označuje se tak stav, kdy ledviny ztrácí svoji funkci, tedy přestávají odvádět vodu a odpadní látky z těla a je porušena rovnováha solí. Příčin může být několik, ať už primární nemoci ledvin nebo sekundární následky jiných potíží, nejčastěji cukrovky a vysokého krevního tlaku. Funkce ledvin se také snižuje s věkem a po 75. roce života je ohrožen již každý druhý člověk sníženou funkcí ledvin. Mnoho pacientů o svých potížích netuší a k lékaři se dostanou až tzv. z ulice, tedy až když jejich ledviny selžou a musí ihned zahájit dialýzu. Bohužel, počty renálních pacientů v posledních letech narůstají, což souvisí s vyšším výskytem nemocí „z blahobytu“ – obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol. V USA se odhaduje, že dokonce až 15 % populace má CKD a není náhodou, že zde žije jeden z nejvyšších počtů obézních lidí na světě.
Kreatinin, kolem něj se vše točí
Prvním a jednoduchým testem, který může poukázat na problém s ledvinami je papírkový test do moči, kdy sledujeme přítomnost bílkoviny. Přesná diagnostika se pak dělá z krve a rozboru moči, přičemž na kondici ledvin ukazují 2 látky – kyselina močová (urea) a kreatinin. Z dalších hodnot se pak spočítá glomerulární filtrace (GFR), což je hodnota ukazující na filtrační schopnost ledvin, podle ní se nemoc dělí do 5 stadií. Mě zjistili poprvé hodnotu kreatininu 226 μmol/l a GFR 0,37 ml/s/1,73 m2. U zdravých jedinců je pak norma kreatinin 40 – 100 μmol/l a GFR 1,0 – 1,5 ml/s/1,73 m2. Spadla jsem tak do kategorie 3b a odhad funkce ledvin byl cca 30 %.
Vyšetření funkce ledvin se provádí v rámci preventivní kontroly u praktického lékaře, takže všechny ve svém okolí nabádám k tomu, aby prevenci opravdu nezanedbávali.
Ledviny nebolí…
A ono otřepané „ledviny nebolí“ mohu potvrdit na vlastní kůži. Podle lékařů jsem žila se sníženou funkcí ledvin několik let, aniž bych na sobě pociťovala nějaké příznaky. Zhoršení stavu jsem pozorovala až 2-3 roky před zjištěním diagnózy a na ledviny bych svoje neduhy opravdu nesváděla. Typickými příznaky je zvýšená únava i bez předchozí velké fyzické aktivity, bolesti hlavy, nevolnost, obzvlášť po větším množství bílkovin, problémy s močením, otoky, svědění kůže, bledost, bolesti na hrudi, zvýšený krevní tlak. Příznaky se objevují plíživě, samostatně, nebo současně a v různé intenzitě. Proto je renální selhávání tak zrádné.
Jak probíhá léčba CKD?
Pokud vám diagnostikují chronickou ledvinovou nedostatečnost, dostanete se do péče nefrologa. Ve spolupráci s ostatními specialisty pacient pokračuje v léčbě primárního onemocnění (pokud jím pacient trpí).
Hlavní opatření spočívají v kompenzaci ztráty plné funkce ledvin. Nejdůležitějším krokem jsou dietní opatření – omezení bílkovin a solí. Doplňuje se vitamín D, železo, reguluje se kyselost organismu. Na zvýšenou hladinu kyseliny močové se nasazuje purinová dieta a léky na její vyvázání. Snížená funkce ledvin má za následek zvýšení krevního tlaku, proto jsou nasazena antihypertenziva (ACE inhibitory díky svému nefroprotektivnímu účinku), případně další. Je třeba mít na paměti, že každý pacient je jiný a u jednotlivců se mohou léčebná opatření lišit.
Jak se změní život po zjištění, že mi nefungují ledviny?
Samozřejmě záleží na stupni poškození ledvin. Lehké formy, tedy stupeň 1 a 2 většinou znamenají pouze pravidelné kontroly stavu bez větších zásahů. Od vyšších stupňů pak množství opatření narůstá. Když už na sobě člověk pociťuje nepříjemné stavy, zahájením léčby se mu uleví. Selhávající ledviny neznamenají, že se musíte vzdát svých oblíbených činností, jen je třeba vše přizpůsobit tomu, jak se cítíte. Nejčastěji je třeba uzpůsobit fyzickou aktivitu, protože člověk pociťuje únavu dříve než zdravý člověk. A je důležité pro pozdější fáze nemoci fyzickou aktivitu zachovat, pro tělo je vždy výhodnější být v kondici.