Léto plné výletů a dovolených v Čechách i v zahraničí se chýlilo ke konci. Poslední kontrola byla v březnu a jediné, co jsem dostala navíc, byl Vigantol. Protože jsem věděla, že v našich zeměpisných šířkách mají lidé méně vitamínu D, nijak mě to neznepokojilo. Proto i na kontrolu na konci srpna jsem šla s klidem. Od minula vzrostl kreatinin o 20 jednotek, což byla zanedbatelná změna. Poklesla však hladina hemoglobinu, takže jsem vyfasovala železo v tabletkách v kombinaci s kyselinou listovou. Nižší hemoglobin znamenal mírný nárůst únavy, ale stále nijak významně mi nemoc nezasahovala do života. Podzimní program tak byl stejně nabitý pracovně i soukromě. Přednášela jsem na konferenci v Praze, zaletěla jsem si do Německa na veletrh a dokonce jsem zažila velmi zajímavou služební cestu na Ukrajinu. Viděla jsem ryzí ukrajinský venkov, kdy na parkovišti před fabrikou stojí vedle sebe mercedesy zahraničních manažerů a žigulíky místních dělníků. Ochutnala jsem gruzínská jídla v zapadlé restauraci kdesi uprostřed země, stejně jako několikachodové menu v jednom z nejlepších hotelů v Kyjevě. Zbyl nám i čas na krátkou procházku městem.
Další kontrola byla naplánovaná na půlku listopadu a dopadla dobře, kreatinin se držel na 240, hemoglobin se díky tabletkám podařilo stabilizovat na hodnotě 104. Doktorka mi zvýšila dávku Ketosterilu na 9 tablet denně a zmínila se, že asi do dvou let začneme řešit zařazení na čekací listinu, pokud vše bude pokračovat jako doposud.
Do nového roku (2019) jsem vstupovala plna optimismu. Těšila jsem se na jaro, až budeme moct opět vyrazit na výlety do přírody, zvlášť jsem se těšila do hor a hlavně jsem netrpělivě čekala na schválení služební cesty do Japonska. Návštěva Japonska byla mým celoživotním snem a nyní byl na dosah.
Dlouhé zimní měsíce mě vždycky ubíjely. Mrazivá rána, pak mokro, déšť, sníh, tma. Každý rok se na konci zimy cítím vymačkaná jak citron. S příchodem prvních jarních paprsků se mi energie vrací, ale tento rok jsem pořád cítila, že to není ono. Předsevzala jsem si, že musím na sebe být více opatrná, přece jen jsem nemocná a dosud jsem fungovala, jako kdyby se nic nedělo. Krevní testy na březnové kontrole potvrdily opět mírný nárůst kreatininu, takže jsem zvolnila ve cvičení a snažila jsem se i v práci polevit tempo. Naštěstí železo se stále drželo dobře.
Na léto jsme si s manželem naplánovali dvě „velké“ dovolené. Zaletěli jsme si do Minsku, protože země se otevřela turistům a nebylo potřeba vstupní vízum. Minsk je fascinující město plné paradoxů. Během druhé světové války bylo prakticky zničeno, proto bylo znovu postaveno, což je opravdu znát. Široké bulváry, velkorysé parky, socialistická architektura na každém kroku. A Lenin. Nachází se zde dokonce muzeum, které je plné (nejen) Leninových soch a bust. A zároveň nechybí západní svět v podobě fastfoodů a řetězců s kávou.
Město je neuvěřitelně čisté, vajgl nebo snad žvýkačku na ulici nenajdete. Lidé jsou velmi milí a vstřícní a za zahraničního turistu jsou vděční. Nedělám si iluze, předpokládám, že za patami jsme měli nějakého toho agenta, ale za celý pobyt jsme to nepoznali. Ceny jsou i pro našince příznivé, jídlo, doprava, vstupné. Doporučila bych návštěvu všem. Proto mě o to víc mrzí, jaká je v Bělorusku situace nyní…
Druhou dovolenou jsme strávili v Krkonoších. Poprvé v životě jsem byla na Sněžce, kam jsem zvládla dojít od Lanovky z Růžové hory. Ten den jsem ušla 25 km a byla jsem na sebe opravdu pyšná. Škoda jen, že rašeliniště byla tou dobou uzavřená, na ta jsme se hodně těšili. Snad příště.
Druhý rok s nemocí ledvin se chýlil ke konci stejně jako prázdniny. A tradičně jsem absolvovala kontrolu na nefrologii. Aktivní léto se podepsalo na dalším plíživém zhoršení hodnot. Kreatinin 320, GFR a tím pádem jsem nově spadla do stupně 4, tedy těžké snížení funkce ledvin. Nafasovala jsem nový lék, opět spíš doplněk stravy – Vitar Sodu, neboli uhličitan sodný na neutralizaci překyseleného organismu. Počet léků, které jsem brala, se pomalu ale jistě rozrůstal, už to bylo 14 tabletek denně. Z lékárny jsem odcházela vybavená víc než ledajaký senior.
Čekal mě opět pracovně nabitý podzim a já jsem poprvé měla z nadcházejícího období strach, jak to všechno zvládnu.